Bylo nás pět
a bylo to naše prvé, rodinné, pěší putování na hrad Pernštejn, nejmladšímu účastníkovi, Pavlíkovi, bylo sotva pět let. Maličko jsme cestou i bloudili … ale konec byl dobrý. Psal se rok 1997.
Cesta – necesta
v roce 1993, jsme byli na Pernštejně nejdříve s Vojtou vlakem, a pak opět s příbuznými ze spojených států, Genem, jeho matkou Mary a dětmi Alanem a Erin, s rodinou Milana a Olinky Bártových a také s tetou Martou. Nešli jsme pěšky, ale jeli auty.
