Oslavy a setkání generací v Křižanově
Křižanov, městečko ležící na úpatí českomoravské vrchoviny si v neděli, 11. září 2011, připomnělo nedožité výročí stých narozenin svého dlouholetého občana, vzácného člověka, kněze, dominikána O. Cyrila Šímy. Při setkání, které pořádalo Římskokatolický farní úřad Křižanov ve spolupráci s občanským sdružením Kulturní mosty, byla otevřena výstava o životě O. Cyrila. Výstava monitoruje nejen jeho nelehký život a jeho dílo, ale i Křižanov, městečko kde byl a je doma, kde také byl podle svého přání i pohřben. Dále byla uvedena do života kniha o Otci Cyrilovi, kterou stejně jako výstavu sestavil pan Petr Uhlíř. Odpoledne, po uctění památky Otce Cyrila na místním hřbitově, se lidé vydali na pěší pouť na Svatou horu u Kadolce, kde podle pověsti zkoušela mladičká Zdislava – rodačka křižanovská poustevničit. Vrchol tohoto kopce je již dlouhá léta zásluhou Otce Cyrila a jeho následovníků milým a vyhledávaným poutním místem. Den oslav se uzavřel v Křižanově, ve farním centru svaté Zdislavy. Na večerním programu byla přednáška představeného české provincie dominikánů O. Benedikta Mohelníka. Autor knihy pan Petr Uhlíř vyprávěl o tom, proč a jak se píše taková kniha a také o svých pocitech ze setkávání se „in memoriam“ s Otcem Cyrilem. Hezkým zážitkem bylo promítání dokumentu – filmu z roku 1975 o opravě a pokrývání věže křižanovského kostela mědí. Film natočil pan Josef Toužín z nedaleké Dolní Libochové. Otec Cyril film opatřil krásným, moudrým komentářem. Byl tedy přítomen na oslavě nejen ve vzpomínkách, fotografiích, ukázkách jeho tvorby, ale i svým hlasem.
Během dne navštívilo prostory výstavy kolem pěti set lidí všech generací. Vznikl tak prostor pro mezigerační dialog, sdělování zážitků. Během akce se dařilo naplňovat její cíl – posunout poznání o práci a významu osoby Otce Cyrila pro Křižanov dál, k další mladé generaci. Je přeci důležité vědět, kde se vzaly ty věci a akce, které jsou a dějí se kolem nás. Že věci dobré nejsou samozřejmostí, nevznikají samy, ale jsou výsledkem práce dobrých lidí. Bez tohoto poznání by z dětí vyrůstali a stali by se z nich „duchovní bezdomovci“. A přesto, že to bylo setkání pouze „in memoriam“, bylo setkáním velmi krásným a oslovujícím.
