ČR Vltava – Dukelským vojákům
Pamětníků války, té poslední velké, již zbývá nemnoho. Jejich hlasy slábnou a oni mnohdy ani nechtějí vyprávět. Nechtějí vzpomínat na to, co prožili, co viděli.
Je asi jen málo míst a měst, kam v historii nevstoupila noha vojáka. Míst, o která se nebojovalo, kde by lidé neumírali. Celá naše zem je vlastně jediným velkým památníkem.
Zachovaly se nám i deníky, knihy autorů té doby. Ale i jejich svědectví slábnou a ztrácejí se pod nánosy prachu v knihovnách a archivech.
Není to dobře. To že zapomeneme na zlo válek a na to kdo a co je působí, neznamená, že války přestaly existovat. Opak je pravdou. Nevnímat příčiny zla, nestavět je lidem na oči a nestavět se jim na odpor je skvělou přípravou prostoru, ve kterém se pak válka lehce a bez odporu zrodí.
Jsou však místa, kde se jakoby zastavil čas. Místa, jejichž jména nám mají být výstrahou a varováním. Místa, kde i přes milosrdné nánosy času je realita války zřetelná i v naprostém tichu. Mezi taková místa patří i Dukelský průsmyk.
Rukopisný cyklus básní „Dukelským vojákům“ byl inspirován mojí cestou tímto průsmykem a památníkem připomínajícím boje v Dukelském průsmyku na podzim 1944. Stanice ČR Vltava uvedla tento cyklus v pořadu Svět poezie 9. května 2015 večer.
Cyklus básní „Dukelským vojákům“